položek
s DPH
  • Zobrazit

Krvavý písek

čeština Jazyk
0159131Kód:
9788073982461EAN:
978-80-7398-246-1ISBN:

FANTOM Print

Výrobce:
Skladem u dodavatele (dodání 1 - 7 dnů)
259  / ksBěžně s DPH:
110  / ksCena s DPH:
Ušetříte: 149  / ks (57,5%)
Množství:
ks Hlídat zboží na pokles ceny
Krvavý písek

Popis: Krvavý písek

Když hledáte ztracenou duši, neztratíte i tu svoji?

Síla jejího vlka a indiánská magie. Spolu i proti sobě.

Tentokrát musí kousnout hodně hluboko.

Až na krev.

 

Vytržená z domova, který konečně našla. Z náruče muže, kterého milovala, kterému měla stát po boku. Teď cestuje rozpálenou krajinou amerického jihozápadu společně s indiánským šamanem a v hlavě má temný stín, jenž dříve nebo později vypluje na světlo. Potkává lidi, které nikdy potkat nechtěla. Lidi, pro něž jsou lykantropové jen odolnou hračkou pro zvrhlé hry. Tori musí bojovat o hrdost a o život. Nejen svůj. Musí se vydat do míst, horkých jako peklo a rudých jako písek Arizony.

Úryvek

M. T. Majar: Krvavý písek

„ZASTAV!“ zařvala jsem a trhla sebou dozadu. A znovu… a ještě. Mačkala jsem mu břicho a začala jeho tělem cloumat ze strany na stranu. Nepříčetný vztek mě rozpaloval od kořínků vlasů až po paty. Po nohy uvězněné na pedálech motorky. Rvala jsem ruce od sebe vší silou, kterou jsem v sobě měla. Teď právě jí moc nebylo, musel mě pořádně utlumit, ať už to udělal čímkoliv. Nejpravděpodobnější se mi zdála pořádná rána do hlavy, podle bolesti, která mi v ní pulzovala. Nedokázala jsem ta pouta, nebo to, co mé ruce drželo svázané, přetrhnout. Za víčky mi tančila rudá kola, trnuly mi zuby a celé tělo vibrovalo touhou po transformaci. Která ale nepřicházela a já se o ni tím urputněji snažila. Horké slunce pálilo a stíny byly dlouhé. Muselo být už pozdní odpoledne. Krajinu kolem cesty jsem nepoznávala, její ráz byl úplně jiný než doma, v Missouri. Zmatek se střídal se vztekem a dech mě pálil v krku. Ničemu jsem nerozuměla. Co se to děje? Kam mě to veze a proč? Otáčela jsem hlavu ze strany na stranu a vítr mě šlehal v obličeji mými i jeho vlasy. Zadívala jsem se mu přes rameno na cestu před námi. V dáli jsem uviděla u krajnice poutač a zaostřila na něj. Rychle se blížil a já mrkala, abych vyhnala z očí slzy a pot. Ukazatel proletěl kolem nás a já se za ním nevěřícně otočila. Byli jsme na stošedesátce a právě minuli odbočku na Colorado Springs. Vytřeštila jsem oči a rozkřičela se. Nesrozumitelné zvuky, dílem vlčí řev, dílem nářek vyděšené ženy. Byli jsme v Coloradu. Coloradu! Nejmíň sedm set mil od domova. Upřeně jsem zírala na šev jeho kožené bundy, výraz strnulý. Prázdný. A stejné prázdno v hlavě, pulzující bolestí. Soustředila jsem se a procházela svou myslí, jako by to byla dlouhá chodba plná dveří. Některé byly otevřené dokořán, jiné jen zpola. Pár jich bylo zavřených a já pomyslně cloumala klikou. V těch otevřených jsem viděla Beth a Bena, viděla jsem svou smečku, své bratry a sestry. Svou vlčí podstatu, svůj původ. Věděla jsem, kdo jsem, zároveň však jako by mi důležitá věc unikala. Jako by to nebylo všechno, ne jen vlk, lycas. Něco víc, něco… důležitého. Něco, co bylo za jedněmi z těch zavřených dveří, a já do nich bezvýsledně bušila. Chtěla jsem se dostat k tomu, co je za nimi. Pohnula jsem hlavou a žár slunce se mi naplno opřel do tváře. Vnímala jsem to teplo, ale jen okrajově. Soustředila jsem se a pátrala ve vlastní mysli. Očima, obrácenýma dovnitř, jsem se rozhlížela na všechny strany jako opuštěnec na nejvyšším bodě malého ostrova. Ze všech stran jen voda. Prolétl kolem mě stín velké černé vlčice. Otočila se a zadívala se mi do očí. Jejich výraz byl odevzdaný, pokorný. Podřízený. Bojovala jsem s ní? Vzpomínka vyplula jako bublina na hladinu. Ano, bojovala. A porazila ji. Vzpomněla jsem si na pach její krve, na dvě změněná, do sebe zaklesnutá obrovská těla. Zuby, drápy, maso a boj. Pamatovala jsem si řev a urputnost, s jakou jsme se rvaly. Ale proč? PROČ? Odvrátila oči a sklonila hlavu. Položila ji na přední tlapy a tiše mručela a celou svou bytostí mi dávala najevo podřízení. Vzpomínka, k níž patřila, byla plná pachů, plná vůní. Tápala jsem kolem sebe, snažila se to uchopit, zachytit něco… to… jen natáhnout ruku, nahlédnout za roh…

Z hlubin mé mysli náhle vyplul Eliah, nejprve nezřetelný stín, ale blížící se a rostoucí. Vím, že stačilo otevřít oči a zírala bych přímo na jeho skutečné tělo, ale momentálně mě zajímalo tohle. Jaké vzpomínky s sebou přináší, jaké odpovědi. Přiblížil se na délku paže a upřeně na mě hleděl. Oplácela jsem mu pohled, a když natáhl ruku, vydala jsem se k němu. Tvář měl zcela bez výrazu, černé oči mě sledovaly. Věděla jsem, kdo je, kým je. Druhý smečky Tichých stínů. To o něj jsem bojovala? Ne, pomyslně jsem zavrtěla hlavou. Něco jiného, někdo jiný! Sledoval mě s majetnickým, lehce povýšeným pohledem. Pohnul prsty a já se k němu přiblížila o dalších pár kroků. Zastavil mě zvuk, linoucí se odněkud ze zadní části pomyslné chodby, z části, kterou jsem už prošla. Jako by za jedněmi z těch zavřených dveří někdo křičel. Volal mě, narážel do dveří, bušil do nich. Kdo… Otočila jsem hlavu a zadívala se zpátky. Cítila jsem tep a žár jako malé pulsující ohnisko, tam… za těmi… dveřmi, jen kousek. Eliah zasyčel a natáhl ruce. Prudce mě k sobě strhnul. Jeho oči se vpily do mých. Barva plynule přecházela z černé do zelené a zase zpátky. Vzpomněla jsem si na každou společnou minutu, na každou chvíli, každý okamžik. Na první setkání, když naši smečku navštívila ta jejich. Proč přijeli? Neměla jsem čas nad tím přemýšlet, jeho oči hnaly mé myšlenky dál. Tlačily je a popoháněly s jistou urputností. Vzpomněla jsem si na tu magickou chvíli na parkovišti před barem, kdy jsme se poprvé dotkli a poznali se do morku kostí. Pochopili se. Ochutnal mou sílu, tu, kterou teprve vlčí energie dokázala probudit a opravdu přivést k životu. Sílu, se kterou jsem zatím neuměla příliš pracovat, zatím to byla jen zvláštní hračka. V tuhle chvíli jsem věděla, že ten okamžik byl klíčový, vedl k celé téhle situaci, k tomu, že uháníme silnicí dál a dál, že mě odváží pryč, že si mě bere s naprostou samozřejmostí. Cítil možnosti, plynoucí ze spojení dvou sil, věděl o nich a odmítal jimi plýtvat. A tak si mě vzal. Udělal rozhodnutí a ignoroval to mé. Vím, že by bylo snadné mu prostě podlehnout. Jeho očím, jeho vlasům a vůni, síle jeho těla i jeho ducha. Ale vzadu v chodbě opět někdo zakřičel. Zaplavil mě odporný pocit, vědomí, že se děje něco špatného, že tady a teď nemám být, že mu nepatřím, i když mě jeho pohled přesvědčuje o opaku. Další výkřik, a jako bych slyšela své jméno. Začala jsem se otáčet za tím hlasem, volajícím z hlubin chodby. Z hlubin mé mysli. Eliah mě popadl za ramena a prudce mnou zatřásl.

Nidaga!“

Probrala jsem se, vyplula zpět na světlo a zamrkala, jak mě prudké slunce praštilo svým žárem do očí. Divný pocit mě neopouštěl. To, co se dělo, bylo špatné, nesprávné. Já nemůžu jet dál… a s ním. Nemůžu! Celé tělo mi zvlhlo potem a já začala znovu rvát ruce od sebe, zvedat a cloumat s ním. Do křičících úst mi proudil horký vzduch, prosycený prachem. Vykřikl, snažil se udržet motorku na cestě a v rovném směru, bez ohledu na zmítající se vlčici za svými zády. Nevíra, zmatek, zvedající se strach a rostoucí vztek, že se mi děje něco, čemu nerozumím a co nemohu ovládat. Koktejl, který ve mně bublal a kypěl, byl nebezpečný. Musím Eliaha zastavit. Musím… zpátky!


KATEGORIE

Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!

Platební metody

FastCentrik® - Pronájem e-shopu

Provozovatel: Knihkupectví Daniela, Masarykovo nám. 100, 256 01 Benešov
Telefon: 605 214 340      obchod@knihkupectvidaniela.cz
www.knihkupectvi-daniela.cz
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.


JavaScript musí být povolen